V těchto dnech si tradičním pietním aktem připomínáme 73. výročí ukončení druhé světové války. Přestože zdánlivě uplynula již dlouhá desetiletí od ukončení tohoto největšího vojenského konfliktu v dějinách, má dle mého názoru stále velký význam si jej připomínat. Nacistické Německo rozpoutalo v září 1939 útokem na Polsko bezprecedentně krutou válku, která si za šest let vyžádala přes 50 milionů lidských obětí. Postihla nejen vojáky armád obou bojujících stran, ale i civilní obyvatelstvo. Nacisté z důvodu rasové nesnášenlivosti v Evropě takřka vyhladili židovské obyvatelstvo. Systematicky byli likvidováni také Romové, ale i tělesně či mentálně postižené osoby. Utrpení, které nacisté a jejich spojenci přinesli národům Evropy, Afriky či Asie, bylo nepředstavitelné. Přesto se můžeme tu a tam setkat s názory, které nepopiratelné lidské oběti této války bagatelizují nebo přímo zpochybňují. Jelikož pomalu ale jistě ubývají pamětníci této války, upadají její hrůzy a oběti zejména u mladších generací, které ji naštěstí již samy neprožily, do zapomnění. To je samozřejmě velký problém, lidé totiž bohužel nemají takzvanou mezigenerační paměť. I proto je nutné si nesmyslnost a krutosti druhé světové války neustále připomínat, protože pokud na ně lidstvo zapomeneme, je bohužel odsouzeno dříve nebo později prožít něco podobného znovu.
Trutnov ani jeho blízké okolí nebyly místem bojových operací, přesto tu byla válka přítomna doslova na každém kroku. Němečtí muži odešli v řadách německých ozbrojených složek bojovat na frontu, kde mnozí z nich nalezli smrt. Jejich místa v továrnách i úřadech musely obsadit ženy. Místní průmysl přizpůsobený plně nacistické válečné výrobě ovšem potřeboval mnohem více pracovních sil. Na otrockou práci v továrnách byly proto využívány židovské vězenkyně z koncentračních táborů v Poříčí, Bohuslavicích, Libči a Horním Starém Městě. Na Trutnovsku bylo rovněž drženo mnoho válečných zajatců, a to zejména sovětských.
Je také nutné zde připomenout i tzv. Pochod smrti, do kterého byli zařazeni vězni z koncentračního tábora Gross Rosen v nedalekém Slezsku. Přes naše město procházel Pochod smrti v únoru 1945 ve směru na Jaroměř. Kdo ze zubožených vězňů nemohl dál, byl stráží z řad příslušníků SS nemilosrdně zavražděn. Pamětníci vzpomínají, že k takovému masakru došlo například v prostoru mezi Bojištěm a Novým Rokytníkem.
Je také smutnou pravdou, že řada německých obyvatel Trutnova patřila ještě na počátku roku 1945 k fanatickým podporovatelům nacismu.
Přesto se však někteří z Trutnovanů aktivně zapojili do boje proti nacistickému Německu. Za všechny jmenujme například Rudolfa Fuxu, Pavla Nettla, či Jiřího Bauera, pilota 310. československé stíhací perutě britského královského letectva, který v roce 1944 zahynul v jednadvaceti letech při plnění služebních povinností. V řadách britského královského letectva sloužil také František Drahovzal z Trutnova-Bojiště, který zahynul v roce 1943.
Po více než sedmdesáti letech od ukončení druhé světové války v Trutnově stále žije několik válečných veteránů z druhé světové války. Jsou jimi plukovník ve výslužbě Jan Plovajko, bojovník na východní frontě, účastník bitev o Kyjev a na Dukle a nositel Řádu Bílého lva, a podplukovník ve výslužbě Josef Svoboda, který od roku 1944 sloužil jako obsluha minometu u 1. československého armádního sboru. V loňském roce bohužel zemřel trutnovský občan a podplukovník ve výslužbě Eduard Zirnzák. Narodil se roku 1928 v malé podkarpatské vesnici. Po osvobození Podkarpatské Rusi se v roce 1944 přihlásil k československému armádnímu sboru. Aby mohl bojovat, zatajil u odvodu svůj skutečný věk, a tak se v 16 letech stal tankistou 1. československé samostatné tankové brigády, se kterou na jaře 1945 osvobozoval Ostravsko.
Hrdinské činy plukovníka Plovajka, podplukovníků Svobody, Zirnzáka a všech dalších válečných veteránů, kteří dobrovolně riskovali své mladé životy, aby Evropu zbavili nacistického teroru, zasluhují naši trvalou úctu a obdiv. Věnujme jim tedy v těchto dnech alespoň tichou vzpomínkou dík za to, že v Evropě žijeme již tolik let v míru. Mysleme na to, jak snadno lze mír a svobodu ztratit a nezapomínejme, jak je těžké, a kolik obětí stojí, získat je zpět.